Herci

Osoby a obsazení

Kamila Magálová – Helena

Narodila se v Bratislavě, kde absolvovala VŠMU a v roce 1982 se stala členkou SND. V 80.letech se  pravidelně objevovala v televizi i filmech  - například v poetickém příběhu Guločky (r. Jozef Zachar; 1982), pohádce Falošný princ (r. Dušan Rapoš;1984) nebo psychologickém snímku Začiatok sezóny (r. Zoro Záhon; 1987). Po úspěchu komedie Líbáš jako Bůh jsme ji mohli vidět například v příběhu z prostředí automobilových závodů Tacho (r. Mirjam Landa; 2010) nebo televizním seriálu Terapie.
V současné době kromě herecké práce působí jako Velvyslankyně dobré vůle fondu UNICEF a je prezidentkou Nadace na záchranu koní.

Jiří Bartoška - Karel

Jiří Bartoška patří k nejvýznamnějším českým hereckým autoritám. Stojí za ním bohatá kariéra divadelní, filmová i televizní. Absolvent brněnské JAMU krátce působil v Divadle na Provázku, v letech 1973 – 76 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a poté v Městských divadlech pražských. V letech 1978 – 1991 byl členem Divadla Na zábradlí a 1991-94 Divadla Bez zábradlí.  Na prknech Divadla Bez  zábradlí  stále exceluje v představení Jakub a jeho pán.
Popularitu mu přinesly úlohy mužských hrdinů v řadě  českých filmů například Hřiště (r. Štěpán Skalský; 1975), Příběh lásky a cti (r. Otakar Vávra; 1977), Stíny horkého léta (r. František Vláčil; 1977) nebo pohádce Třetí princ (r. Antonín Moskalyk; 1982) a televizních seriálech - My všichni školou povinní (1984), Sanitka (1985).  K seriálové  a televizní tvorbě se v posledních letech vrátil účastí  v druhé řadě seriálu Dobrá čtvrť, v třetí sérii slavné Nemocnice na kraji města, třídílném filmu Vlna  (r. Jiří Svoboda), televizních pohádkách nebo kriminálním dramatu Sráči (r. Robert Sedláček).
Na přelomu 90. let vytvořil jednu z  hlavních rolí v adaptaci Páralova románu Muka obraznosti (r. Vladimír Drha), objevil se v provokativní komedii V žáru královské lásky (r. Jan Němec; 1990), poetickém snímku Helimadoe (r. Jaromil Jireš; 1993), obrazově originálním filmu Krvavý román (r. Jaroslav Brabec, 1993),  dále ve filmech Má je pomsta (r. Lordan Zafranovič; 1995) či Stůj, nebo se netrefím (r. Jiří Chlumský; 1998). Působivou hereckou kreaci předvedl v dramatech Je třeba zabít Sekala (r. Vladimír Michálek; 1998) a  Všichni moji blízcí (r. Matej Mináč; 1999),  za který získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.  Dále jsme jej viděli ve snímcích Početí mého mladšího bratra (r. Vladimír Drha; 1999), Podzimní návrat (r. George Agathonikiadis; 2001), Bolero (r. F. A. Brabec; 2004) nebo Příběhy obyčejného šílenství (r. Petr Zelenka; 2005). Roli Boha mu svěřil Jiří Strach v pohádkové komedii Anděl Páně (2005), v komedii Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh (2009) vytvořil poprvé roli šarmantního spisovatele Karla.
V roce 2001 byl producentem filmu Babí  léto (r. Vladimír Michálek), který byl oceněn 4 Českými  lvy. V roce 1994 se zásadním způsobem zasloužil o záchranu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, v jehož čele dodnes stojí jako prezident.

Oldřich Kaiser - František

Vystudoval brněnskou konzervatoř a pražskou DAMU. Po absolutoriu nastoupil do Divadla na Vinohradech. Do  divadla Ypsilonka přešel po sedmiletém vinohradském angažmá v roce 1985. Roku 1993 se stal členem Národního divadla.
Pro film ho objevil Karel Kachyňa ještě na brněnské konzervatoři a obsadil jej do hlavní role snímku Láska (1972). Zpočátku  byl obsazován do rolí romantických mladíků a milovníků Zrcadlo pro Kristýnu (r. Jiří Svoboda; 1975) nebo Setkání v červenci (r. Karel Kachyňa; 1978). Do 80. let vstoupil hlavní rolí automobilového závodníka ve Snech o Zambezi (r. Stanislav Strnad; 1982), která ještě spadala do typu předchozích postav. V Revui na zakázku (1982) Zdeňka Podskalského, v níž se objevil na plátně společně s Jiřím Lábusem, však už zcela převážil jeho komický talent, který ve filmu zúročili také režiséři Vorlíček a Troška. V komediální poloze si zahrál ve filmech Rumburak (r. Václav Vorlíček; 1984), Já nejsem já (r. Václav Vorlíček; 1985), Velká filmová loupež (r. Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský; 1986) či v závěrečném dílu Troškovy trilogie Slunce, seno, erotika (1991).  S Jiřím Lábusem vytvořil nezapomenutelnou komickou dvojici,  kterou si oblíbili televizní diváci i rozhlasoví posluchači – ti díky nekonečnému seriálu příběhů Tlučhořovic rodinky.
V 90. letech zaujal v Michálkově debutu Amerika (1994) a po delší odmlce se ve velkém stylu vrátil ve Svěrákově Tmavomodrém světě (2001). Ve snímku Žralok v hlavě (r. Maria Procházková; 2005) si zahrál roli podivína, který sleduje svět ze svého přízemního bytu. V posledních letech se pravidelně objevuje ve filmových rolích -  v hlavní úloze v Menzelově adaptaci slavné knihy B. Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále (2006), právě v komedii Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh (2009) či Špačkově oceňovaném dramatu Pouta (2010). Roličku bezdomovce si střihnul ve Svěrákově rodinném filmu Kuky se vrací (2010), úlisného Viktora hrál ve filmovém debutu Václava Havla Odcházení (2011), objevil se v thrilleru Vendeta (2011).

Eva Holubová - Bohunka

Eva Holubová svůj výrazný komediální talent uplatnila jako členka divadel Sklep, Mimóza a Náhradní divadlo a také na divadelních poutích s Rodinou Váňovou. Byla ve stálém angažmá v Divadle Na zábradlí, ve stovkách repríz baví diváky v úspěšné divadelní komedii Jana Krause Nahniličko, v divadle ji dále můžeme vidět v představeních Studia Dva  Bára a Klára nebo Soukromý skandál.
Poprvé si zahrála ve filmu pod vedením režiséra Tomáše Vorla v krátkometrážní komedii To můj Láďa (1981). Dnes patří k nejvíce obsazovaným herečkám českého filmu. V roce 1997 oslnila svou kreací ve filmu režiséra Petra Zelenky Knoflíkáři, je spojena s komediemi Jana Hřebejka Pelíšky (1999) a Pupendo (2003). Je držitelkou Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Alice Nellis Ene bene (2000). Je kmenovou herečkou režiséra Tomáše Vorla, s nímž natočila filmy Cesta z města (2000), Z města cesta (2002), Skřítek (2005) a Gympl (2007). Nyní spolupracují na novém filmu Cesta do lesa. Evu Holubovou jsme ji měli možnost vidět v komedii Marie Poledňákové Jak se krotí krokodýli (2006), za roli maminky ve filmu Jiřího Vejdělka Účastníci zájezdu (2006) získala cenu pro nejlepší herečku na festivalu Tribeca. Roli maminky Hanákové vytvořila ve filmu Patrika Hartla Taková normální rodinka (2007). Po roli Bohunky v komedii Líbáš jako Bůh (2009) se objevila v několika komediích – Operace Dunaj (r. Jacek Glomb, 2010), Doktor od Jezera hrochů (r. Zdeněk Troška, 2010) nebo v absurdní veselohře Václava Havla Odcházení (2011).

Nela Boudová - Kristýna

Po absolvování Státní konzervatoře byla v angažmá v Karlových Varech, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v Divadle  za branou II.  V roce 1993 se stala stálou členkou souboru pražského Činoherního klubu. Ve filmech se začala objevovat v polovině 80. let například ve filmech Mravenci nesou smrt ( r. Zbyněk Brynych, 1985), Dotyky (r. Vladimír Drha, 1988), Muka obraznosti (r.Vladimír Drha, 1989), Jestřábí moudrost (r. Vladimír Drha, 1989). V roce 1996 si zahrála manželku Ondřeje Vetchého ve snímku J. Svěráka Kolja. Natočila také řadu televizních inscenací, filmů a seriálů – z posledních doby  např. Místo nahoře (2004), Náměstíčko (2004),  Horákovi (2006), Vyprávěj (2011).
V roce 2005 natočila černou komedii Doblba! (r. Petr Vachler),  rok na to podobně žánrově zaměřenou komedii Po hlavě do prdele (r. Marcel Bystroň). V roce 2007 si zahrála v komedii Jana Svěráka  Vratné lahve. Marie Poledňáková si ji vybrala jako Kristýnu do Líbáš jako Bůh (2009).  Nela Boudová má bohatou filmografii  dabérskou – pravidelně propůjčuje  hlas Julii Robertsové, Melanii Griffithové nebo Jodii Fosterové, na obrazovkách České televize ji můžeme slýchat v seriálu Sex ve městě, kde dabuje Mirandu. V roce 2008 vydala knižní prvotinu pro děti Eliška a Korálníci.

 

Jiří Langmajer- Láďa

Narodil se v Plzni v muzikantské rodině. Vystudoval hudebně-dramatický obor na Konzervatoři Praha. Ještě za studií  jej obsadil režisér K. Smyczek do televizního seriálu Třetí patro. Prošel několika divadelními soubory – v Divadle pod Palmovkou vytvořil řadu hlavních rolí (Peer Gynt, Caligula, Oidipus, Amadeus, Ubohý vrah, Kean…), hostoval v Národním divadle, Hudebním divadle v Karlíně, Studiu Bouře, ve Viole, v divadle Kalich, v divadle Palace.  Ztvárnil výrazné  role na Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě – Edgara v Králi Learovi a Hamleta. V roce 1999 se stal držitelem Thalie pro umělce do 33 let za roli Caliguly. Hrál v mnoha televizních inscenacích a seriálech – PF 77, In nomine patris, Kouzelný přítel, Bylo nás pět, Zdivočelá země, O ztracené lásce, Nemocnice na kraji města po dvaceti  letech,  Ordinace  v růžové  zahradě, Soukromé pasti, Hraběnky. Účinkoval ve známých českých muzikálech. Od 80. let se pravidelně objevuje ve filmech různých žánrů. Proslavil se jako  neposlušný svobodník Kouba v komedii Copak je to za vojáka (r. Petr Tuček; 1987), viděli jsme ho v tragikomediích Tichá bolest (r. Martin Hollý; 1990), Návrat idiota (r. Saša Gedeon; 1999), Post Coitum (r. Juraj Jakubisko; 2004), teenagerovské veselohře Snowboarďáci (r. Karel Janák; 2004), adaptaci románu V. Párala Milenci a vrazi (r. Viktor Polesný; 2004), krimidramatu  Pravidla  lži (r.Robert Sedláček; 2006), akčním snímku Na vlastní nebezpečí (r. Filip Renč; 2007) nebo komedii Doktor od Jezera hrochů (r. Zdeněk Troška; 2010) či thrilleru Hranaři (r. Tomáš Zelenka; 2011).

Tereza Kostková – Monika

Dcera známých herců Carmen Mayerové a Petra Kostky pokračuje v rodinné tradici a v současné době patří k nejobsazovanějším českým herečkám, jimž dává prostor především televizní obrazovka. První divadelní angažmá získala v Liberci,  dva roky strávila v Západočeském divadle Cheb, od roku 1999 je členkou souboru Divadla pod Palmovkou, hostuje v pražské Viole. Diváckou oblibu si získala díky rolím v televizních seriálech Pojišťovna štěstí, Proč bychom se netopili, Ordinace v růžové zahradě nebo Cesty domů.  Vytvořila také hlavní roli v televizním filmu Manželství nebo život v minisérii Soukromé pasti.
Tereza Kostková se věnuje také moderování – provázela několika ročníky televizní show Stardance, hudební show Duety, nebo zábavnými večery Hvězda mého srdce či Souboj seriálů.

Martha Issová  - Bela

Patří k nejnadanějším a také nejvytíženějším mladým herečkám. Pochází z umělecké rodiny (maminka je herečka, tatínek režisér), studovala na konzervatoři, kterou nedokončila a svůj talent zúročuje na řadě divadelních scén jako je Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo v Řeznické, Divadlo Bez zábradlí, Černá labuť, Dejvické divadlo.  Popularitu jí přeneslo účinkování v televizních filmech a seriálech – Hop nebo trop, Dobrá čtvrť, Náves. Ve filmu debutovala  v roce 1999 ve snímku Karla Kachyni Hanele. Postupně se objevila v menších rolích ve filmech Početí mého mladšího bratra (r. Vladimír Drha, 2000), Děvčátko (r. Benjamin Tuček, 2002), Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (r. Vladimír Morávek, 2005). Za roli ve snímku Tajnosti (r. Alice Nellis, 2007) byla nominována na Českého lva, za úlohu Ofky ve filmu Děti noci (r. Michaela Pavlátová, 2008,) získala Křišťálový globus za nejlepší ženský herecký výkon na 43. MFF Karlovy Vary. Kromě komedie Líbáš jako Bůh (2009) jsme ji měli možnost vidět ve filmech Alice Nellis - dramatu MamasαPapas (2009) či komedii Perfect Days (2011).

Roman Vojtek– Adam

Herec, zpěvák, tanečník a moderátor vystudoval brněnskou JAMU, obor muzikálové herectví. Již v průběhu studia hostoval v několika inscenacích Městského divadla Brno, například v muzikálech: Sny svatojánských nocí, Bastard nebo Divotvorný hrnec. Po vstupu do angažmá v témže divadle tu vytvořil řadu především muzikálových rolí jako např. v  Radůzovi a Mahuleně, West Side Story (za roli Tonyho byl v r.97 nominován na Cenu Thalie).  Na pražských scénách jsme mohli Romana vidět v muzikálech Pomáda, Monte Cristo,  Dracula. V Hudebním divadle v Karlíně se objevil v muzikálu West Side Story, v Noci na Karlštejně nebo v  muzikálu Producenti  (nominace na Thálii 2007). Zároveň účinkuje v muzikálu Jack Rozparovač a v divadle Radka Brzobohatého v hudební komedii Miluji Tě, ale ... Stal se historicky prvním vítězem taneční show Stardance - Když hvězdy tančí. Natočil několik televizních pohádek (např. O bojácném Floriánkovi, 1998; Zakletý vrch, 1999; Pekelná maturita, 2002; O uloupené divožence, 2007), objevil se v seriálech Ulice a Vyprávěj,  v komedii  Dušana Kleina Svatba na bitevním poli (2008) si zahrál roli faráře, v komedii Líbáš jako Bůh vytvořil poprvé úlohu Adama.

Filip Antonio – Bastík

Herecké a hudební vlohy se u něj začaly projevovat již od útlého věku. První krůčky před kamerou absolvoval již jako 18-ti měsíční v seriálu Bazén, později jsme ho mohli vidět také v malé roličce oblíbeného seriálu Velmi křehké vztahy.  Hudební a herecké vlohy Filip Antonio zdědil bezesporu po své mamince - muzikálové a operetní zpěvačce a herečce Ditě Hořínkové, u které má v tomto směru veškerou podporu a zázemí.
Pro film Filipa objevila Marie Poledňáková, která ho obsadila jako Bastíka do komedie Líbáš jako Bůh (2009). Brzy se Filip stal jedním z nejobsazovanějších dětských herců. S Jiřím Vejdělkem natočil komedii Muži v naději (2011), zahrál si syna Ivana Trojana v dobové krimi Davida Ondříčka Ve stínu (2012) a v nové komedii Marie Poledňákové Líbáš jako ďábel si zopakoval úlohu Bastíka.

Milan Šteindler – Béďa

Úspěšný český herec, režisér, scenárista a moderátor vzešel z autorské líhně divadla Sklep, jehož je spoluzakladatelem. Vystudoval režii na pražské FAMU, v roce 1989 debutoval komedií Vrať se do hrobu, v níž si zahrál hlavní úlohu. Jeho druhý snímek Díky za každé nové ráno (1994) získal čtyři České lvy včetně toho pro nejlepší film.  Autorsky, režijně a herecky se podílel na seriálu Česká soda, natočil několik dokumentů z řady GEN. K režii hraných filmů se vrátil až v roce 2002 kriminálním příběhem z drogového podsvětí – Perníková věž, v roce 2007 natočil komedii O život.

Jeho herecká filmografie sahá až do poloviny 70.let. Největší roli si zahrál v  tragikomedii Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam (1988), pravidelně se objevuje ve filmech svého kamaráda Tomáše Vorla -  Cesta z města (2000), Skřítek (2005), Gympl (2007), Ulovit miliardáře (2009). Zcela jinou příležitost dostal v dramatu Hynka Bočana Bumerang (1996), kde hraje velitele lágru. Další komediální role mu nabídly třeba filmy Rafťáci (r. Karel Janák, 2006), nebo Líbáš jako Bůh (r. Marie Poledňáková, 2009).

Objevil se v televizních seriálech Redakce, Dobrá čtvrť, Ulice, byl průvodcem série pořadů o záhadách vědy Clever.

Petr Nárožný – psychiatr

Vystudovaný inženýr a architekt, působil jako bavič, moderátor, dabér a v poslední době se věnuje převážně herectví. V 70. letech hrál v divadlech Semafor a vystupoval v televizi spolu s kolegy Luďkem Sobotou a Miloslavem Šimkem. Je dlouholetým členem Činoherního klubu v Praze, ale  hostuje také na dalších scénách např. Divadlo bez zábradlí. Jeho hlas je nerozlučně spjatý s večerníčkem Mach a Šebestová nebo Žofka. Objevoval se v řadě televizních filmů, pohádek i seriálů jako například Dynastie Nováků, Létající Čestmír, O zvířatech a lidech, Hospoda nebo Pojišťovna štěstí.
Jeho filmografie je spojena s především s českými veselohrami jako například - Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974, r. Oldřich Lipský), Páni kluci (1975, r. Věra Plívová-Šimková), Marečku, podejte mi pero (1976, r. Oldřich Lipský), Já to tedy beru, šéfe! (1977, r. Petr Schulhoff),  Jen ho nechte, ať se bojí! (1978, r. Ladislav Rychman), Ten svetr si nesvlíkej (1980, r. Zdeněk Míka), Já nejsem já ( 1985, r. Václav Vorlíček), zahrál si  v pohádce S čerty nejsou žerty (1984, r. Hynek Bočan),  nebo tragikomedii Jedna kočka za druhou (1993, r. František Filip),
V posledních letech jsme Petra Nárožného mohli vidět ve filmových pohádkách Peklo s princeznou (2009, r. Miloslav Šmídmajer) nebo Saxána a lexikon kouzel (2011, r. Václav Vorlíček) nebo komedii Láska je láska (2012, r. Milan Cieslar).

Sandra Pogodová -  Miluška

K herectví ji přivedl především otec, nadšený olomoucký divadelník. Studovala pražskou konzervatoř, ale než se uplatnila ve své profesi, vyzkoušela si řadu povolání jako barmanka, produkční atd. - mimo jiné strávila i rok v USA jako au-pair. První filmovou roli získala v komedii Jaroslava Soukupa Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu (1992). Po malých filmových rolích se prosadila především v televizních seriálech – Rodinná pouta, Bazén, Velmi křehké vztahy, Vyprávěj, v současné době je hlavní představitelkou sitcomu Helena.

Zásadní filmové příležitosti získala ve snímcích Juraje Jakubiska – Post Coitum (2004) a Bathory (2008). S Marií Poledňákovou natočila komedii Líbáš jako Bůh (2009), se Zdeňkem Troškou veselohru Doktor od jezera Hrochů (2010). Je kmenovou členkou Divadla na Fidlovačce, rok byla úspěšnou moderátorkou pořadu Dámský klub na Frekvenci 1.